Na začátku vztahu je zamilovanost a spolu s ní touha odpustit partnerovi první poslední, přehlédnout i ty největší nedokonalosti a především milovat ho se vším všudy. Jak je to ale v případě, že partner trpí depresemi? Kde je ta hranice, kdy je ještě v pořádku milovat druhého se vším všudy a kdy je to už na úkor sebe sama?

Pokud si najdete partnera, který má pravidelně deprese, pravděpodobně se z jeho strany nebude jednat o čistou lásku k vám, ale spolu s ní půjde ruku v ruce i touha zbavit se skrze vztah s vámi samotných depresí. Na začátku to ani nemusí být úmyslem. Protějšku je s vámi jednoduše dobře, na chvíli jeho těžké psychické stavy poleví a má pocit, že tentokrát to konečně vyjde. Jednoduše je přesvědčen, že ho z toho můžete vytáhnout. Tahle situace může vydržet nanejvýš pár týdnů a v horším případě několik měsíců. Zdálo by se, že by bylo na místě napsat v lepším případě, ale čím dřív k tomuhle uvědomění dojdete, tím míň ten rozchod bude bolestivý.

Láska jako alibi.

Pokud si na vás partner s podobnými problémy jednou zvykne, bude pro něj těžké nechat vás jít. Může dojít až k citové manipulaci a vydírání z pozice, že on vás přeci miluje. Ne vždy si musí sám uvědomovat, že to co miluje, nejste jen vy, ale z části i představa, že ho můžete vytáhnout z problémů.

Energetický vysavač.

Takový člověk se velice rychle promění v energetický vysavač. Pokud spadne zpět do svých špatných stavů a nálad, bude mít nedostatek energie a bude mít potřebu někde ji brát. A tím zdrojem se stanete právě vy. Může to začít maličkostmi. Zajdete nakoupit, protože on si potřebuje lehnout. Uklidíte nádobí, protože on je unavený a potřebuje spát. Vyřídíte něco na úřadě, aby nemusel vyjít mezi lidi. Netrvá dlouho a už za něj vyřizujete téměř vše. A jeho omluva? Jemu přece není dobře, za své problémy nemůže. Sice s ním soucítíte, ale také nejste povinna starat se o něj na úkor sebe sama. A právě to vás s psychicky nemocným člověkem čeká. Neustálá péče.