Kdo se bez nás prostých lidí nikdy neobejde, ale přesto o nás vlastně často ani nestojí? Jedině politici. Čím výš se politici na žebříčku moci proderou, tím míň o nás lidi stojí, jenže zároveň nás tím víc potřebují, jelikož čím výš se chtějí udržet, tím víc hlasů k tomu potřebují ve volbách dostat. Pokud nejde zrovna o diktátory, kteří se ani nesnaží o zvolení a moc si prostě urvou. Kdo je schopný lidem tvrdit, jak mu jde o jejich dobro, a současně jim vrážet klidně i na každém kroku kudlu do zad a škodit jim? Samozřejmě politici. Kdo dokáže nevědomky nebo třeba i vědomě dělat neskutečné chyby a pak tyto vydávat za dokonalost? A ani se při tom nezačervenat studem? Politici, jak jinak.

Kdo dokáže mluvit dlouhé hodiny, aniž by měl a věděl o čem?

Kdo dokáže chodit třeba čtyři roky a třeba i déle do práce a pobírat vysoký plat, aniž by za něj odvedl třeba i jakoukoliv smysluplnou práci? Případně kdo za stejně velký plat nemusí do práce chodit třeba vůbec, a přesto ho nevyhodí?

Kdo dokáže nadělat za někoho jiného obří dluhy a dávat neskrývaně najevo, že tím tomu zadluženému prospěl víc než kdo jiný?

Kdo umí převlékat kabát a měnit postoje i totálně, jenom aby si udržel stejné místo?

Prostě kdo je natolik ostudný tvor, že by se měl hanbou propadat a chodit kanály, ale namísto toho se vyhřívá na výsluní?

To všechno platí pro politiky. Jasně, že ne pro všechny, určitě se i nějaká bílá vrána najde, ale přesto pro spoustu z nich. A čím výš se takoví politici v hierarchii moci dostanou, tím je to horší.

Taková prostě už politika je. A zdá se, že se s tím nedá nic dělat. Ať už jsme si zvolili za spoustu uplynulých let kohokoliv, nikdy jsme neměli u moci nějaké Mirky Dušíny. Vždycky to tu byl spíš nějaký Mažňák. A čím víc času uteklo, tím jsme s tím smířenější. A tím hůř se hledá mezi kandidáty na politiky někdo opravdu slušný. Slušní lidé přece do takové špíny jako politika nepolezou. K naší škodě.