Kolikrát jsem si říkala, že mít kamarádku je super. Kamarádka totiž naslouchá a chce pro vás jenom to nejlepší. Jenže u kamarádství je to taky složité. Musíte si dávat pozor, protože kamarádství je skoro tak křehké, jako láska. Já jsem měla nejlepší kamarádku a už ji nemám. Ošklivě jsme se pohádaly a ona se mnou přestala komunikovat a psát mi. A já jsem z toho nešťastná. Snažila jsem se jí několikrát omluvit a říct jí, že mi je líto to, co jsem jí řekla, ale prostě mě ignoruje a asi se rozhodla, že už její kamarádka nejsem. Vidíte to? Je tak snadné někoho ztratit a někdy ani slova, co vyřknete, nebo napíšete, už nejdou vzít zpátky.

Já bych dala cokoliv za to, abych tu kamarádku znova měla. Naslouchala mi a byla hodná. Jenom mě docela dost mrzí, že kvůli jedné obrovské hádce jsme se přestaly bavit. Ale to už je asi život. Nevím, co mám dělat. Proto je dobré si radši tisíckrát rozmyslet, co řeknete. Toho druhého by to mohlo ranit a už by se taky s vámi nemusel chtít bavit, jako ona se mnou. Vlastně to byla jediná kamarádka, kterou jsem měla. A o to více to bolí. Doufám, že se mi ještě ozve, ale bohužel tomu moc nevěřím. Nevypadá to tak. Ona mě taky dost ranila, ale já jsem schopná jí odpustit.

Ale u ní to prostě vypadá, že mi odpustit nechce a hotovo. Je to fakt hodně smutné. Vztahy jsou složité a život taky. Někdy nám přichystá různé zkoušky. A v každém případě nás má něco naučit. V mém případě jsem se naučila, že už budu opatrná se svými slovy a doufám, že se se mnou moje kamarádka jednoho dne znovu začne bavit. Byla bych za to moc ráda a ulevilo by se mi. My jsme spolu totiž sdílely úplně všechno a byly jsme samy sobě takové „vrby“ navzájem. No a ta kamarádka mi hrozně moc chybí a čekám, až se mi znovu ozve. Strašně bych si to přála, protože to bylo super, když jsme se bavily.