Před každými volbami, ať už jde o ty do zastupitelstva obce nebo do parlamentu, zahajují politici své kampaně. V nich se snaží lidi přesvědčit, že by měli volit právě je, případně jejich stranu. Když se nad tím zamyslíme, jde v podstatě o určitý typ reklamy, a jako na takový je na ně potřeba pohlížet. Nelze se pak tedy divit, že se při nich používají prakticky totožné triky. Tím nejběžnějším je samozřejmě snaha nalákat je sliby. Proto často říkají, co jejich voliči chtějí slyšet, mnohdy bez ohledu na to, jak splnitelné to je. Ovšem je nutné vzít také v úvahu, že prakticky každá strana cílí na poněkud jiný typ voličů.

Některé mají jako cílovou skupinu mladé lidi, jiní naopak důchodce, další zase pracující, a tomu samozřejmě svou taktiku přizpůsobují. K tomu patří i průzkumy, ať už prováděné různými agenturami, nebo i jen projíždění profilů potenciálních voličů na sociálních sítích. Cílem je zjistit, co konkrétně chtějí, aby věděli, co jim mají nabídnout. A ač se to nezdá, tato technika je poměrně efektivní. Tím dalším, který je hojně využíván, je ukázání, že jsme mnohem lepší než konkurence. V politice se k tomu přidává i očerňování jiných politiků.

Ostatně to je jednou ze základních součástí kampaně mnohých stran – „my jsme lepší než oni“, případně „nedopusťme, aby se oni dostali ke kormidlu“. Ano, není to zrovna čestná taktika, bohužel však, jak se ukazuje, vychází. Proto ji používají politici ze všech koutů spektra. Dále jsou zde snahy o nejrůznější podprahová působení, o která se snaží. Sem patří třeba využití barev, hudby či hesel na plakátech. Právě ty jsou zdaleka největší součástí kampaní, neboť jsou nejvíce viditelné. Volební propagační videa se v televizi v rámci nestrannosti neobjevují, a i kdyby ano, diváci je mohou přepnout. Billboardům se však nevyhneme, ať už jsme kdekoliv. Otázkou je, zda se jimi necháme zlákat.