Od vzniku České republiky do sčítání lidu v roce 2001 se změnila věková struktura obyvatel republiky. Klesl podíl dětí do 14 let. Vedle toho vzrostl počet obyvatel ve věku 40 – 64 let a procentuálně vzrostla třetí kategorie 65 a plus. Tím se Češi stali na počátku 21. Století o deset let starší než byli před sto lety. Stárnutí populace pokračuje nadále a to sebou nese nové výzvy. Například proto, že se snižuje počet ekonomicky aktivních obyvatel a zvyšuje se počet na nich závislých. Stárnutím populace jsme začali po sametové revoluci kopírovat bohaté západoevropské země. 

      Populační vývoj v Německu měl po 2. světové válce nulový, nebo záporný růst s výhledem dalšího zhoršování. V průměru se porodnost pohybovala 1,4 dítěte na ženu. Přitom vyšší porodnost byla u žen věřících a méně vzdělaných. Ostatně budování kariéry a s tím související odkládání založení rodiny na pozdější dobu je jeden z důvodů nižší porodnosti. Ve starším věku může být pro ženu obtížnější otěhotnět, trvá to déle a to může vést k tomu, že některé tyto ženy jsou rádi, že mají alespoň jedno dítě. Vedle zdravotních aspektů je to i otázka ztráty kariéry a ohrožení dalšího profesního růstu při přerušení kvůli mateřství. S tímto se potýkají všechny ženy s úspěšnou kariérou a je to jeden z hlavních důvodů, proč v průměru vzdělanější ženy mají méně dětí, než ty méně vzdělané. Ve společnosti, která nabízí více životních příležitostí (v tomto příkladu vzdělání a navazující kariéra) je nižší porodnost na ženu, než v chudších a totalitních zemích, kde je realizace jednotlivce omezenější a proto více zaměřená na to, co zbývá včetně rodiny. Při pohledu na vývoj porodnosti na ženu v Německu vidíme, že porodnost klesla pod stabilní obnovu obyvatel pod potřebných 2,1% na ženu poprvé v roce 1970 na 1,99% dítěte na ženu a od té doby stále klesá. Což přibližně kopíruje dobu, kdy se po válce a následné obnově se stala z Německa velmi úspěšná ekonomická mocnost a Němci díky tomu začali bohatnout. Tím rostly mimo zakládání rodiny i další nové životní příležitosti, jak se realizovat.

      Tento vývoj, kdy průměrná porodnost na ženu se pohybuje kolem 1,4% by měl vést ke snížení počtu obyvatel. Přesto tomu tak není. V roce 1970 kdy se začala porodnost snižovat, mělo Německo téměř 78 milionů obyvatel. O čtyřicet let později místo k poklesu došlo k nepatrnému nárůstu a Německo má přes 80 milionů obyvatel. Důvod je v migraci. Již od roku 2006 má Německo třetí nejvyšší počet migrantů na světě. Více než 16 milionů lidí v Německu v tu dobu mělo migrantský původ. Toto číslo zahrnuje pouze první a druhou generaci přistěhovalců a od té doby neustále roste. Odečteme-li tuto populaci, tak by Německo díky nízké porodnosti mělo přibližně stejně obyvatel jako po 2 světové válce.

      V České republice legálně pobývalo podle zprávy ministerstva vnitra o imigraci a integraci přes 600 tisíc cizinců v roce 2020. Nejčastěji pocházeli z Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu. Po 2. Světové válce a odsunu sudetských Němců žilo na našem území devět milionů lidí. Před odsunem v roce 45 to bylo téměř deset milionů sedm set. Což je stejný počet jako v současnosti. Bez cizinců by počet lidí v České republice byl přibližně 10 000 000. To ukazuje, že i u nás hrají cizinci významnou roli. Tak jako v dalších evropských státech, tak i u nás vykonávají cizinci často práci, o kterou původní obyvatelé ztrácejí zájem. Ať už kvůli prestiži, nebo finančnímu ohodnocení. Nicméně přesto jsou pro společnost potřebné a bez ní by nastaly komplikace. Pro příklad, co může způsobit odchod imigrantů, lze použít situaci ve Velké Británii, která se po Brexitu a odchodu cizinců z pracovních pozic potýká díky nedostatku zaměstnanců s problémy se zásobováním díky nedostatku řidičů. I u nás zastávají cizinci důležitou roli, například Ukrajinci ve stavebnictví.

      V České republice byl v roce 2019 podle českého statistického úřadu počet porodů na jednu ženu 1,70. To je sice vyšší číslo než v Německu, ale ani to nestačí na přirozenou obnovu obyvatel. Přitom ani nejsme natolik atraktivní zemí pro migranty, jako je Německo. Podle zprávy Českého statistického úřadu z 28. 11. 2018 dosáhl počet obyvatel České republiky 10,610 milionu obyvatel. A dalších deset let má počet mírně růst až k necelým jedenácti milionům. Pak se již má počet lidí snižovat. Podle této predikce bude mít Česká republika v roce 2101 přibližně stejný počet obyvatel jako má nyní.

      Z předpokládaných 10,527 milionu obyvatel bude téměř 30% seniorů ve věku 65 a více let.  Kategorie od 0 do 19 let, tak ta bude téměř stejně velká jako třetí nejstarší věková kategorie. To znamená, že druhá kategorie, která je jediná finančně aktivní a na které jsou zbývající dvě finančně závislé, bude procentuálně nižší než neaktivní skupiny. Každý aktivní bude muset uživit více než jednoho neaktivního, závislého obyvatele české republiky. To naznačuje, že jsou před námi velké výzvy k řešení této nadcházející změny skladby obyvatel. Podle statistického úřadu přesáhl v roce 2018 poprvé počet obyvatel ve věku 65 let a více hranici dvou milionu a dále bude stoupat až přes tři miliony. Přitom šance na dožití se bude zvyšovat díky zvyšující se životní a zdravotní úrovni ve společnosti.

      Aby zvládla finančně aktivní část populace zajistit servis pro finančně neaktivní obyvatele, děti a seniory, tak musí být dostatečně početná. Čím větší bude nepoměr mezi aktivní a neaktivní populací, tím hůře bude možné zajistit děti a seniory. Vzhledem k současné porodnosti je zřejmé, že bez migrantů se neobejdeme. Problémy s rozdílností kultur, nepřizpůsobivost a kriminalita příchozích se stává součástí některých západních zemí. To samo o sobě není důvod migraci odmítat. Je to důvod, abychom pečlivě nastavili mechanismy pro přijímání, odmítání a vyhošťování migrantů a dobře vybírali.